A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Chorvatsko - Cestopisy

U Flinstounů v Dalmácii

Vynikající hospůdka s příjemnou obsluhou - zkrátka ŠPICA.

U Flinstounů v Dalmácii

KONOBA KREMENKO (THE FLINTSTONES)

V úterý 12. srpna 2008 jsme nejprve vyrazili k našemu moři pod Jadranskou magistrálu. Lukáš jako obvykle pod vodu a za pár okamžiků donesl „chlupatého kraba“, který na nás čekal asi od loňska.

Protože jsme chtěli, aby tuto mořskou příšerku viděli i Žolíci, začal Lukáš budovat jezírko. ALE. Několikrát se sesypal písek a pak bylo problém kraba najít, ukázat a vypustit zpět do moře.

Chvilku po poledni jsme se sbalili a šli na oběd do apartmánu. To už jsme byli rozhodnutí, že vyrazíme na večeři s mezipřistáním na Radvanovích mlinicích, které byly Radkovi doporučovány k dobrému popapáníčku. Vyrazili jsme společně, ale Radek se někde chvilinku zdržel, takže na Radvanovich mlinicich přistával o trochu později než my. Snažil jsem se mu držet místo na zaparkování vedle sebe a udržel ho. Než se však vybatolili od auta, to už jsme pomalu byli dvakrát vykoupaní. Prošli jsme se okolo mlinic, místní výletní restaurace a šli dál do zátoky na Cetině. Protože voda byla „trošičku“ chladnější než moře, rozhodli jsme se, že nepolezeme po mělčině, ale že to vezmeme rovnou do hloubky. Žolíci se vraceli k autu pro plavky a my se začali převlékat. Mužnější část rodiny do toho tedy vlítla. Brrrrr. Voda byla ledová tak, že Lukáš prohlásil že je z něho princezna. Přesto po chvilce ráchání ve vodě se tělo zahřálo, až jsme v peřejkách a studené vodě Cetiny vydrželi přes půl hodiny. Květa odmítla do vody, přestože jsme se ji snažili přesvědčit, že ten kdo se nekoupal v Cetině, jakoby nebyl v Chorvatsku. Nepřesvědčili jsme ji. Žolící se chvilku ráchali s námi a po převlečení jsme vyrazili vzhůru do hor, na konobu Kremenko k Flinstounům.

KONOBA KREMENKO - TO THE FLINTSTONES
Už vloni (2007) před dovolenou jsem objevil v katalogu CK Vítkovice tours zmínku o večeři u Flinstounů. Rozhodil jsem sítě a hledal. Bohužel nikde nikdo nic nevěděl, tak jsem se obrátil přímo na cestovku s prosbou o nějaké informace. Bylo mi sděleno, že tam jezdí vláček za 100 HRK na osobu. Dostali jsme i kontakt na delegátku, která to zařídí. Cena se nám zdála vysoká, tak jsme začali až na místě shromažďovat informace. Ale jaké?! Ve skutečnosti žádné, ani náš delegát nic nevěděl. Až u Cetiny v Omiši jsme objevili poutač na Flinstouny – konoba Kremenko. Pro jejich otvírací dobu jsme to vloni nezvládli, takže jsme se pro romantickou večeři v pravěku rozhodli až letos a tento výlet jsme uskutečnili.
Od Radvanovich mlinic je to ještě nějakých 7 až 8 kilometrů vzhůru do hor. Silnička se klikatí kaňonem řeky Cetiny v serpentinách a pomalu stoupáme. Někde nahoře je první odbočka na konobu Kremenko. Odbočujeme tedy doprava na o trochu užší silnici. Stále je ještě pohoda. O chvilku později nás začíná přecházet humor, když se dostáváme na čím dál tím užší silnici. Nejhorší jsou snad poslední dva kilometry, kdy si myslíme, že si z nás (tedy jako turistů) někdo dělá srandu. Silnice široká tak tak na jedno auto, mezi některými domky projíždíme tak, že div neškrtáme zpětnými zrcátky o stěny domů. V jednom místě se potkáváme s protijedoucími auty slovenské MPZ. Až po problémovém vycouvání a vyhnutí zjišťujeme, že kdyby couvli oni, bylo by to podstatně jednodušší. Ale což, vidina večeře u Flinstounů nás žene hlemýždí rychlostí dál. Najednou se před námi otevře volný prostor a cedule  někam dolů doprava. Je to až neuvěřitelné, ve chvíli kdy odbočuji, mám strach, že auto zlomím. Naštěstí se tak nestalo a ani Radek nezlomil svou Octávku combi.
Zaparkovali jsme a hrneme se po nezbytném focení a natáčení do restaurace. Mezi dveřmi stojí tři nebo čtyři číšníci, bohužel ne stylově „Flinstounovsky“ oblečeni, ale mají alespoň jejich typické kravaty. První jejich dotaz byl, zda máme rezervaci. A tady začíná zádrhel. Nikde jsme neviděli na poutačích, že si máme rezervovat místo. Tak co teď. Číšníci a další místní obsluha se radili, studovali papíry, pořád se radili a asi po pěti minutách se dohodli, že vlastně někdo nepřišel a že tedy máme místo u stolu pro šest a Olíka asi do půl deváté večer. Uvádí nás na místo a my zíráme.
Nádherný interiér laděný do historické doby kamenné sladěný se soudobou technikou a zařízením. Kamenná mikrovlnka, dřevěné auto s kamennými koly, kamenným přehrávačem CD a spousta dalšího. Během chvilky dostáváme „jelovnik“ a vybíráme si. Už na Radvanovich mlinicich jsme se dohadovali, co to jsou „žabe na žaru“. Tak nějak jsme odhadovali, že asi grilované žáby. A tady byly na jídelním lístku také. Takže jsme se pak rozhodovali, co okusíme a co ne. Takže my jsme objednali „žabe na žaru s pršutom (95 HRK), Žolíci objednali „puževi kardila – šneky jako ražniči (75 HRK), a že se rozdělíme, abychom ochutnali všechno. K pití jsme si dali samozřejmě „škopek“ po 14 HRK a mineralnu vodu. K jídlu jsme měli „janjeci kotlet, teleci kotlet, mješane maso, prženi krumpir“ (hranolky). Radek si dal „pastrvu na žaru“ a Žolík si objednala „salata od hobotnice“. Mezitím, co se „žranice“ chystala, Květa se Žolíkem běhali po konobě a zuřivě fotili, já jsem se pak vypravil s kamerou to ještě zdokumentovat na živo. Zasedli jsme za volant prehistorického auta a pak už jen čekali u stolu na objednanou potravu.
Nedokáži odhadnout, jak dlouho jsme již v konobě pobývali, když se začalo nosit na stůl. Žáby, šneci, chobotnice, chleba, talíře s masem, hranolky, brambory. Začalo ohromné focení a pak rozdělování a přidělování porcí k ochutnání. Na každého vyšla jedna celá a jedna šestina žáby a asi 6 šneků. Začali jsme ochutnávat předkrm. Zhodnotili jsme, že žáby chutnají jako dobré kuřecí maso. Šneci byli tuzí a jakoby gumoví a převládala chuť grilované slaniny, vynikající byl také Žolíkův salát z chobotnic. Pak už jsme se pustili do vlastního jídla, kdy jsme také předávali dál vzorky ke koštu. Porce masa byly obrovské, odhaduji tak 30 – 40 deka. Dojedli jsme a požádali o „račun“. Ten samozřejmě donesli v deskách na talířku. Za celou večeři i s pitím jsme dali 716 HRK, s tringeltem 750 HRK. Při kurzu, ve kterém jsme „lasičky“ měnily (3,38) nás ta večeře pro 6 lidí nepřišla až tak draho. Zaplatili jsme, pár posledních fotek a zpátky do reality jednadvacátého století. Na zpáteční cestě jsme se ještě jednou vyhýbali a pak už cesta proběhla bez problémů. Snad se ještě někdy zastavíme v této konobě na romantické papů.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Anetta 16.06.2009 18:36
 

Super povídání ;-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze