A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Chorvatsko - Cestopisy

Země nikoho. Cesta vnitrozemím Chorvatska

Kaňon řeky Zrmanja je pouze pár kilometrů od dálnice a od moře. Pokud ale budete pokračovat dál na východ do vnitrozemí, dostanete se do opravdové pustiny. Tuto pustinu protíná bývalá hlavní silnice, kterou se dříve jezdilo k moři. Po postavení dálnice se i ona stala pustou spojnicí opuštěných vesnic. Tuto scenerii ještě dokresluje vysušená vegetace jalovcových porostů a opuštěné rozstřílené budovy, které po válce nikdo neobnovil. Lidé tuto oblast, kde se zastavil čas opustili a není jediný důvod se sem vracet. Pouze staří lidé dožívají v malých vesnicích a usedlostech, kde nic neroste. Je zde ale pár míst, které stojí za zastávku a které působí jako oáza v poušti.

My jsme tedy vyrazili dál po silnici 54 směrem na východ, minuli odbočku na jediné větší město Obrovac a pokračovali po silnici 27 až k odbočce na obec Muškovci. Tady jsme odbočili doprava směrem dolů k řece Zrmanja. Silnička nás zavedla až k řece k nenápadnému místu, kde se nachází 2 restaurace. První z nich má příznačný název Slapovi Zrmanje a přímo u této restaurace se ukrývají menší vodopády na řece Zrmanja. Zastávka byla krátká, pouze jsme si prohlédli vodopád a pokračovali dál. Na jídlo bylo ještě brzy. Bohužel to byla jediná restaurace široko daleko, proto jsme se zde měli zastavit. Naše chyba. Samotný vodopád je pěkný, ale kromě restaurace zcela neupravený pro turisty. To je nešvar celého Balkánu - řada pěkných míst nemá žádné stezky pro turisty v okolí. Pouze přijedete autem, vyfotíte se a zase jedete dál. Nic pro nás.. Nicméně - když pojedete okolo, je to pěkná zastávka, ale extra sem nejezděte.

Vrátili jsme se zpět na hlavní silnici a pokračovali dále na východ po silnici 27. Právě tato silnice je ta původní příjezdová magistrála k moři. Z této silnice jsme později odbočili směrem k Manastiru Krupa. A tady začala ta pravá pustina. Silnička ukrytá v jalovcovém křoví vedoucí přes jedinou vesničku Golubić, která se za touto vsí ještě více ukryla a zúžila. Ve vesnici Golubić lze odbočit doprava a na konci vsi nechat auto. Vede odsud stezka k místu zvanému Kudin most, je to starý most na řece Krupa (přítoku řeky Zrmanja) v dalším krásném kaňonu, který tato řeka tvoří. Lze sestoupit až na dno kaňonu, ale my již jsme na toto místo neměli čas.
Pokračovali jsme dále a po krásných serpentinách se dostali až k řece Krupa k pravoslavnému kláštera o stejném jménu. Klášter je mnohem méně známý než blízký klášter na řece Krka, který navštěvují turisté díky vodopádům na řece Krka. Zaparkovali jsme na zdejším opuštěném místě na malém parkovišti a hledali, jak se dostat dovnitř. Před klášterem stála zamračená paní, která nás mlčky pozorovala a na otázky manželky ohledně možnosti prohlídky, dělala, že nerozumí. Již jsme chtěli jet bezúspěšně dál, ale mně to nedalo a vrátil jsem se k paní sám. A ejhle ! Ona se nebaví s ženami. To mě docela rozlítilo. Vrátil jsem se pro rodinu, museli jsme se převléknout do dlouhých kalhot a paní nám milostivě otevřela klášterní kostel. Celou dobu za námi stála, jak generál, o nějakém rozjímání v pravoslavném chrámu nemohla být ani řeč. Srovnání s pozdější návštěvou kláštera Moštanica v srbské části Bosny je ohromné (o tom později). Díky této paní nemám ani jednu fotku z vnitřku kláštera.

Před klášterem ve stínu stromů stála maringotka, která sloužila jako místní hospoda. Hlouček místních zde seděl u piva a zevloval na asi jediné turisty za poslední měsíc. Slečna v maringotce nám prodala pro každého láhev minerálky a po tomto kuriózním občerstvení jsme pokračovali dál.

Pokud nám cesta sem připadala jako cesta zemí nikoho, tak pokračování do našeho apartmánu ji ještě předčilo. Jeli jsme po silničce dál do obce Kaštel Žegarski a odsud po silnici na Ervenik. Silnička ale neplánovaně skončila hned za koncem obce a celou cestu do Erveniku jsme jeli po makadamové cestě. Ervenik je asi nejzapomenutější místo, jaké jsem dosud viděl. Pár polorozbořených domů uprostřed jalovce. Z Erveniku pustinou do Kistanje, kde jsme se konečně napojili na silnici 59 a dojeli do Skradinu, kde jsme měli zamluvené ubytování na 2 noci. Trasa od kláštera do Skradinu byla asi hodinu a čtvrt, které nám připadali nekonečné.

Tento den byl z hlediska přesunu automobilem poněkud divoký, ale mohlo za to počasí u Paklenici. Nicméně mám poučení pro další cesty ohledně délky přesunu autem. Uvidíme, jak se nám to podaří zrealizovat letos.

Před příjezdem do ubytování jsme ještě nakoupili pečivo a místní sýr v jednom z obchodů včetně hádky, protože nám účtovali úplně jiné ceny, než měli. Ach jo… A pak už unaveni do ubytování..

Fotogalerii k trase najdete na www.sdetmipoevrope.cz

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@